Krev, dřina, slzy a pot

Je nesmírně důležité mít v životě vzory. Lidi, ke kterým může člověk vzhlížet, učit se od nich, zvládat různé situace v životě. Může to být někdo blízký, třeba otec nebo náš učitel ze základky, někoho takového má pravděpodobně každý z nás. Avšak někdo, kdo chce být vůdcem, by měl mít jako vzor i někoho známého, člověka, který má nebo měl vliv na směrování společnosti.

V posledních letech však stále více vnímám, jak se lidi koukají na politiky, manažery, podnikatele, intelektuály, prostě lidi, kteří mají ve společnosti nějaký vliv a postavení, spíš s opovržením než s úctou. Když se dívám kolem sebe a hledám velké vůdce současnosti, mám pocit, jako Dave Lister ve scéně z červeného trpaslíka, když se po třech milionech letech probudil ze stáze a Holyho jediná odpověď na otázku, kde jsou jeho přátelé, byla pořád stejná „Všichni jsou mrtví Dejve!“ Avšak to, že dnes není nikdo, ke komu by jsme mohli vzhlížet, ještě neznamená, že se nemůžeme učit od velkých lidí, kteří žili v minulosti. Před časem, jsem při brouzdání internetem narazil na slavnou řeč „krev, dřina, pot a slzy“, kterou měl Winston Churchill před sněmovnou lordů, když už bylo jasné, že Británie půjde do války s Německem. Tady z ní je malý kousek.

„Říkám sněmovně to, co jsem říkal ministrům, kteří se připojili k této vládě, nemám co nabídnout kromě krve, dřiny, slz a potu. Máme před sebou jednu z nejtěžších zkoušek v životě. Máme před sebou mnoho, mnoho měsíců zápasů a utrpení. Ptáte se, jaká je naše taktika? Já říkám vést válku na zemi vodě a vzduchu. Válku s celou naší mocí a silou, kterou nám Bůh dal, a vést válku proti nejobludnější tyranii všech dob, kterou zatím z výčtu temných a politováníhodných lidských zločinů nic nepředčilo. To je naše taktika. Ptáte se, co je naším cílem? Mohu odpovědět jedním slovem. Je to vítězství. Vítězství za každou cenu – Vítězství navzdory všem hrůzám - Vítězství, ať k němu vede jakkoli dlouhá a těžká cesta, protože bez vítězství není přežití. Není přežití pro Britské impérium, není přežití pro hodnoty, za kterými britské impérium vždy stálo, není přežití pro úsilí, podnět všech věků, že lidstvo se pohybuje dopředu ke svému cíli.“  

Nevím jak vy, ale já, když jsem četl tu řeč tak mě mrazilo v zádech, byl jsem připraven jet a bojovat za to vítězství, o kterém mluvil Churchill. Ne proto, že by mi nějak záleželo na Británii, nebo že by byla válka a boj mým koníčkem, ale proto, že Churchill mi přišel jako člověk, kterého můžu následovat, který ví, na které straně stojí a proč tam stojí a přesvědčil mě, že je to lepší strana než ta druhá. Přesvědčilo mě to, že se na nic nehrál, netvářil se jako někdo, kdo ví jak na to, nesliboval nesplnitelné, jen proto, aby zůstal při moci, ale na rovinu řekl, že to bude těžké, navzdory tomu však nesmíme ztrácet víru ve vítězství. To se mi zdá dnes velmi vzácné, neříkat to, co chtějí lidi slyšet, navzdory tomu v nich však vzbudit pocit, že dosáhnout cíle je možné, jen je potřeba za ním jít. To, že dnes je krize vůdců a že momentálně, jak se zdá nemáme vzory hodné následování nás neospravedlňuje před tím, že nebudou dobrý vůdci v naší generaci. V minulosti je příkladů dobrých vůdců víc než dost, jen se tam třeba podívat, učit se od nich a nepřebírat hodnoty současných vůdců. Nebude to lehké, ani rychlé vítězství, jak pravil Churchill, nemohu vám slíbit nic než krev, dřinu, pot a slzy, ale bez vítězství není přežití pro západní svět a hodnoty, za kterými stojí.